Lokalita Horní Bory na Vysočině

6.listopad 2013autor a webmaster

 

Bory na Vysočině jsou známé výskytem záhněd, citrínů, místy i modravých chalcedonů. Tu a tam se najde i jiné překvapení. A tak nás to vytáhlo v mrazivou jarní sobotu ráno sednout na vlak na Žďár a ve Sklenném vyskočit. Našli jsme cestu směr Bory a střihli to přes namrzlá pole. Jak se do nich opíralo sluníčko, tvořily se tající blátivé koláče, zralé tak pro holinky. Těm jsme se tedy vyhýbali a doufali, že nějaký minerál na nás ve třpytu sluníčka zasvítí i při pozorování rozmrzlých okrajů. Klesali jsme jižně po zelené, míjeli přitažlivý les a vesnička Bory začala být na dohled. Stále nic. Čeká nás dnes nějaký radostný bonus? Aspoň jeden!? Okolní krajina se pomalu probouzela do jara z dlouhého zimního spánku a odpočinuté citríny začínaly vstávat v polích a jiskřit na sluníčku. My jsme je však bez nutných holinek velkoryse míjeli. Až jeden, ten si nás doslova zavolal:

Minerály
Tak už jsme ve Sklenném a k Borům je to asi 3km :-)
Minerály
Už cestou se lze rozhlížet po polích, co kde leží.
Minerály
Ale! Citrínek! A jak je svěží!
Minerály
Zubaté sluníčko v něm dokáže vykouzlit světelnou šou.
Kameny
Ta cesta za tu radost stála.


Ucaprtaní a spokojení z nálezu jsme se vraceli nahoru do Sklenného na vlak a zachránila nás vydatná sváča, protože všechno bylo všude zamachlovaný, žádný občerstvení tady v sobotu navečer nehrozilo, natož mimo sezonu. Holt na Vysočině hledej přírodu a kameny, ostatní si vem s sebou :-) Ale s tím se počítá a člověk sem jede do úžasné přírody a najít si nějaký ten kámen. A nabažit se zdejší malebné krajiny a hlavně těch lesů! A když se naladí srdce, a příjem, intuice, člověk začne slyšet i volání těch kamenů, které se třeba chtějí ohřát v něčí domácí sbírce. Další rovina je, otevřít srdce, naladit se vnitřně na vděk a cítit a vyzařovat lásku a pokoru vůči celé zdejší krajině a Zemi, a to mnohdy také nezůstane bez povšimnutí a Bytostní, kteří to tu nenápadně vše řídí, už někdy nějaký ten milý nález někomu i zařídí :-) A na tomto místě jim také náleží poděkování. Dělají nám radost, kde to jen jde. Jen kdybychom jim tak více naslouchali.