geomantie - jak pomáhat krajině i sobě

(Marko Pogačnik: Systémy Země a síla Kristova)

Jsme vyzýváni, abychom dali své individuální bytosti výraz v životních pochodech na Zemi. Naplňujeme tak to, co od nás Země a její bytosti na různých úrovních existence potřebují. V odpověď na toto naplňování se nám ve formě zpětného proudu dostává všeho, co od zemských systémů potřebujeme: jsme odíváni, zahříváni, zaopatřováni potravou a milováni.

My sami si blokujeme přístup k nevyčerpatelným zásobám životní síly Země, když se jednostranně zaměřujeme na otázky svého přežití, když bojujeme o přírodní zdroje a ze strachu hromadíme obrovské zásoby; pak zapomínáme, kdo jsme a co je smyslem našeho vývoje. Tím je nastaven další krok v procesu našeho sebezablokování: cítíme se být nuceni vyrvat Zemi násilím to, co potřebujeme. To zase vede k všeobecnému citovému ochuzení a destrukci světa, se kterým soužijeme.

Přechod člověka na nový vývojový stupeň otevírá zemským systémům zase možnost jejich dalšího vývoje, protože naše evoluce jsou spojené navzájem.

Lidé jsou vůči skryté dimenzi Země, představující její pravou podstatu, uzavření a koncentrují se ve své omezenosti na své egoistické potřeby. Univerzální význam našeho vtělení na Zemi je přitom ignorován. Proto se v nejrůznějších kulturách Země vtělilo mnoho osvícených duší, aby lidstvu přiblížily pravlastní důvod jeho bytí v pozemském světě.

Dokonalost celku je uzpůsobena tak, že se jeho části mohou v každém okamžiku vzájemně zachytit a obejmout. To znamená, že je každá obava lidí zrozených do pozemského Stvoření o vlastní blaho zbytečná a neopodstatněná. Člověk má mezi bytostmi Země dokonce čestné místo a je tím více proto chráněn.

Evangelium Jana připomíná: „Jsou spočteny i všecky vlasy na tvé hlavě. Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sobě. A neshánějte se, co budete jíst a pít a netrapte se tím.“ Na jednu stranu zacházejí zemské systémy s člověkem jako se všemi ostatními bytostmi Země: dávají nám k dispozici všechno, co potřebujeme k životu. Nejsme zabezpečováni méně, než stéblo trávy, brouk nebo květina. Jsme obdarováni fantasticky dokonalým tělem i potravou, vodou, vzduchem a silou, abychom je zásobili. Tento druh vztahu představuje dar matky Země člověku. Jsme jako novorozeňata kojeni matkou a když dospějeme, je třeba tento vztah proměnit na vzájemný, abychom i my něco dávali Zemi.

Láska je základní součástí všeho, co je. Jedná se o vibraci, energii, která má neuvěřitelnou sílu. Láska je ta nejpřímější a nejkoncentrovanější energie, jaká existuje. Je to ona pravá síla člověka. Dotkne se srdce, když je někomu dáno pocítit ji. Láska je světlo, které umí „obejmout“, byť by ta chvíle byla jakkoli těžká a umí dát novou sílu a odvahu. Vlastně nejsou adekvátní slova, kterými by se tato síla a krása dala popsat.
Láska je život sám. Nemáte ponětí, jak jednoduchý a krásný může být život, budete – li schopni se napojit na proud života – lásky. Především jde o nový pohled na život a vše, co je s tím spojeno. V člověku se otevírají nové vhledy a dimenze života, které byly dříve uzamčené a život se skutečně stává hrou, v níž máte svůj výstup, abyste se učili, poznávali a tím rostli. Potom přestává být život klubkem chaotických událostí a daří se nám stále lépe a snadněji se vézt po proudu života, v souladu, v harmonii a synchronicitách.

Další kapitola >> Co nabízím